místo lásky

šerif z domu smutku se trny rozhodit nenechá
a ve vichru udicí z introvertních pavučin
zažene bzučení
když slečnu

brunetku

zvanou chladná myš

co nikam nespěchá

vlasy rozevlátými vezme ze tmy do světla

hoj hoj kotě

odemknem srdce už prvními kostlivci

dál od neonů rušících muzeum nesmělých doteků ju


vy mě sledujete?

s francouzáky na krku
pro bezhlavého rytíře?

ani nápad!

… a pavoukem zamčené intelektuální balení se otevře
jen když se neleká

¨
to funguje vždycky
v plaménku pošeptá

historičko

neboj se

la a la

zamilovaní snílci

kráčíme směle pražskou ulicí k touze do bouře

v mysli :::

v mysli šerifovy vysoké černé boty
tvůj den zahlédl
ale na schodech vykřičeného domu

já už tam nechodím!

a ty oháknutá v uměleckých outfitech

jakou mi dáš cenu?

*

braň tajemství bílých vran*

*

víš potom co jsi ztratila hvězdáře
a dožíval v dětském pokoji
u rozsypané stavebnice
německého dalekohledu
začaly se dít divné věci

první z nich byla zapadající luna
bílá jako kel slona

styděla se snad že lesní jahody
v červnu začínají dozrávat?

a oranžoví měsíčci z toho vykvetli
hned vedle ležících heřmánků?


on hvězdář

vzpomněl si na jinou slovenku
jediný tip
a prosebný
komentář mající zůstat utajen

tenkrát se utápěl v slzách
vinil sebe ze smrti a měl bílé nohy

.

ano za dívčí nohy
se každý kluk stydí
vždyť stále frčí vyfitkovaní atleti
s tahem na branku citu

emojíkači vtipu – zatykači emocí
v jináči úsměvů

jiný moderní básník by si s dívčími nohami
zajisté tichounce lehounce poradil
ve zpěvu
zvláště
nejsou-li jeho


ale tento nešťastník nosil i v létě
dlouhé kalhoty

na brouzdaliště chodil až po setmění
a koupat se? ale kde že! nekoupal se

jenom plakal do vody své konečné příběhy

…

a tak jeho nohy bělejší než alabastr v něze
by už mohly začít nosit holčičí střevíce

všimli jste si?

zmizely labutě!

a jestli nebudeš cvičit
přihlásím tě do dívčí baletní školy!

slibovala noc – ta věčná opatrovnice

a tak u nesmírného jezera jepičích těl
snesl se z nebe anděl
a vzal si chlapce do nebe

…

vidíš souhvězdí?

ukázal hvězdář na nočním tmavomodrém spamu
když dovyprávěl příběh v češtině
a ona si neustále upravovala šaty že koušou
ukazovala kotníky
potom bílá lýtka
ale šaty držely pevně pas i díky pásku

cvičilo to s ní velice
až přímo šilo

asi čekala jak slovenština
měkce zní
kdo vyzná sedmikrásku


a pak snad mohl za to chlad
který je vždy větší k ránu
že šli mlčky vedle sebe
a ona i on odnášeli v dlaních svou bílou vránu

dotknout se?

tak uletí …


a ten komentář na síti též nezůstal

bílý pozorovací dron ze srdce by už mohl začít unášet

děti v jiné světy
co ten podivný hvězdář poskládal s dívkou bílou jako sníh
když už sahal někam nad kolena

:::

místo lásky