začalo to tak nevinně
jen slovo
úsměv snad
zábrany padly po víně
a nechtěly už vstát
jak v časopisech pro ženy
popsané scénáře
ona žhavá
on vzrušený
popis jak ze snáře
pak na obzoru
zahřmělo
déšť smývá zbytky snů
ruce se ruky
zachtělo
a ústům polibků
stáli tam v koutě
zmateni
ze všech svých možných vin
navždycky spolu
spojeni
lampa a její stín
Přiznám se, že druhá část mi vůbec není srozumitelná, ale asi jsem jediný.
15.06.2024 16:20:33 | Admirál
Ano, právě takové scénáře píše život...velmi rád...a hlavní postavy (i komparz) se pak broděj komplikacema...
Ať je to, jak chce těžký, mně to smysl dává... díky za tuhle báseň, moc.
15.06.2024 13:06:01 | cappuccinogirl