Stébla noci

Zrní rozsypané se blyští
v černém oceánu.
Studny, jak uhel černé hledí
na tu spoušť uragánu.

Co způsobí ovečce, neví,
co přidat bolestnému.
Bloudíme noční travou bledí,
coby sen ponocnému.

Tolikrát jsme se tomu smáli,
a tolikrát jsem snil,
že svit další
nebude mým posledním.