Panenky

Duši vystříhám ti z kousků těl.
Je nezkušená panenko má cudná.
Chtějí ji,tak pokládám tě na postel.
Neplakej! Ať nepřijdeš jim nudná.

Rány prošiji ti v srdci nití.
Potrhaná panenko má smutná.
Pod očima kruhy, zase z pití.
Jen si přilej, když ti ještě chutná.

Pak vydrhnu ti špínu z kůže.
Odstrčená panenko má nechtěná.
Poznám, že párat ústa nepomůže,
oněmělá, od polibků sedřená.

A až vyčešou nám všechny vlasy,
otráveni nás tiče do kouta pohodí.
Já zašeptám i přes ztěžklé řasy,
jsme ty, které se za ruce nevodí.