Rozhovor s kráskou

Rozhovor s kráskou

K hostině duše stůl přede mnou prostřela

ta dívka s očima laně.

Zprvu se zdála mi

pod svými řasami

tichá a až svůdně nesmělá…

Pak své dlaně spojila,

v nich nabrala slova,

ze studny moudrostí artézských,

když jak lesní potůček srdce pohladila,

poprvé, podruhé; zase a … znova,

jsem zapomněl dědičný hřích…