Zas cítím to škubnutí řetězu na krku
Mohu si namlouvat, že pod vlivem úplňku
jen obojek na hrdle více mě tíží
Měla jsem pocit, že pouta jsem zlomila,
došla tak daleko, kde nikdy jsem nebyla,
že tvoje moc z dálky už neublíží
Stačí pár slov, tak dobře zvolených
a těžký řetěz, do srdce vpálený,
úmysly dobré do černa škvíří
Zvednu se z prachu, na řetěz nedbaje
Led v duši dneska už pro tebe netaje
A šance další znova se nenabízí
Pěkná od srdce, Lexi:-)
21.06.2024 18:51:13 | Žluťák
Díky. Myslela jsem i na tebe, když jsem jí psala. U jedné z minulých jsi mi "promluvil do svědomí". Zjevně jsem si to vzala k srdci :D
21.06.2024 19:53:26 | Lexi
Mé řeči nic moc neznamenají, důležitější je, aby se ta tvá realitou inspirovaná poezie (pokud si dobře vzpomínám) vyvíjela ve stejně odhodlaném, neústupném a pozitivním... teď jsem zapomněl co jsem chtěl... jo už vím... stylu:-)
Pěkný večer, Lexi;-)
21.06.2024 20:06:28 | Žluťák