Na jezeře i na hoře

V parku na trávě ležela dáma
v šatech nočních tanečnic
a metafyzických dálen
nebylo ji slyšet a ani moc vidět
a já ji podlehl
když stékal po jejich vlasů rituální déšť
byl sem skálopevně přesvědčen
že uhořím v ní spalujícím sevření růží.


Odcházím přezevšechno
nemám na to se vmýt dotyky romancí vinny
ona by mě asi nemilovala
počkej drahé slunce
chytám kominíka pro štěstí
ale je už fuč
a tesklivost naráží do zdí kolem
jak beran do stromů stařičkých kmenů.


Rozjímám vzletně o tobě
v sítích přehuštěných pavučin rozmarných lásek a vícehlasných hlásek
na jezeře i na hoře
na prameni Vltavy
se vrhám pádem
a vynořím ptačí andělíčky
ve kterých rožnu na planetárním měsíci lampióny svítiliné
a budu zářit
a nebudu se trápit
za třesky krasaviček zmalovaných noblesí.