Vzhůru

Okno do srdce,
chci v něm chytit Tě za ruce.
Na cestách svých,
jsme si ve vnitřních objetích.
Myšlenky, co provází nás mezi zdmi,
tak silné spojeni bývá se spřízněnými dušemi.
Když stoupají vzhůru,
slova jako krása, skvělé, jde ti to.
Ať už na jakýchkoliv životních cestách, stěnách,
každého, i Tebe potěší to.
Někdy však vysime, jen za pár prstů.
JSME níž, už nemůžeme, vzlykáme,
sami se sebou se pereme.
Pokud však chceme,
uslyšíme: "Pojď to dáš to zvládneš."
Ano je tak, i když myslíš si, že už tam nedosáhneš.
Naštěstí, jestliže ze skály nespadneš,
máš šanci, pořád to zkoušet.
Dokud neochladneš.