Pohřešovaná kráska

V domažlické Havaně,
do očí dívám se Ivaně.
Jsou světlé jako nebe,
kde ta krása v ní se bere?

Nádherné modré šaty, široký úsměv,
dát se s ní do řeči, byl pro mě úspěch.
Krásnější než ona, je už snad jen polární záře,
škoda, že nikdy více neuvidím jí do tváře.

Odešla totiž do temnoty ulic,
hledal jsem ji, ale kde nic tu nic.
Zůstává mi jen vzpomínka,
jak krásná je to blondýnka.