Obejmi mě

Obejmi mě

 

Tak už mě obejmi, prosím,

vždyť nebe změnilo barvy,

úzkosti lezou jak larvy

ze země za zrcadlem…

a já se s počítadlem

hádal o každý den…

Noc načechrala polštáře

a zvon vzal si nás do náručí;

chtěl bych jen od něho se učit,

či přes rameno tvoje, hledět do snáře...

Než vlasy pročísla ti chladnými prsty sprcha…

čekal jsem dlouho a čas…(?) ten je jak mrcha…

Teď už jsi tady...

... ne,

nerozsvěcej, prosím,

tvůj obraz v srdci si nosím

a…

podívej,

můru tvá záře,

za oknem láká;

i tvoje tváře;

a já, já  dělit se nechci,

přece…

Buší tu křídly do skla… jako mé divoké…

srdce…

Maluješ obrázky,

rukama od lásky, co talent netají

a tvé oči beze slov říkají:

„Přečti mi básničku, miláčku,

snila jsem o ní… potají…