Bezdomovec

Vidím dveře, přede mnou uzamčené,
zůstávám tak venku sám,
zabouchla je, tesány z kamene,
co čekal jsem, vždyť už to znám.

Zase zítra, půjdu k těm dveřím,
zaklepu, třeba půjdu i dál,
zase vyhodí mě pohled Teřin,
ten který mi radost vzal.

Jedny dveře, jedna klika,
jen pro ten pocit blízkosti,
pocit, který se Tebe týká,
dává mi radost i tyhle starosti.