Vítr tichým hlasem skrze listí stromů šeptá,
jako něžný dotek lásky se vzduchem prolíná
Stromy korunami se klanějí,
vítr je v náruči spojuje
Tak i srdce v lásce se houpají,
jako vlny oceánu se v touze zvedají
Jako dvě duše se setkávají,
na svobodě se volně pohybují
Jako ptáci se do vzduchu vznášejí,
bez starostí k nebi létají
Kde svůj tanec lásky si zatančí,
jako jedno tělo a duše navzájem splynou
Na nebesích sluneční světlo září,
jejich láska jako květiny na louce rozkvétají
Jako věčná píseň, která nezná tóny,
jen jejich spojení plné lásky
Na obloze se hvězdy jako diamanty třpytí,
temnou noc nám osvětlují
Vlákna osudů se v nich splétají,
naše cesty se nakonec zkříží
Moc se mi líbí závěr, Mišulko...vlákna osudů a nikdo neví, jak, s kým a na jak dlouho se zkříží... krása:-)*
30.06.2024 21:46:41 | cappuccinogirl
je to tak, jak jsi napsala a souhlasím s tebou, nikdo z nás neví, jaký má osud a kdo nám ty cesty zkříží:-)
01.07.2024 20:03:33 | Misha