Zelené náměstí.

Svěží zeleň,

pár krásných košatých mohutných stromů.

Voda, park, fontána u laviček pro milence.

 

Tak ladně, sladce proplouvají mraky nad vodou

s písní co zní tak slabě tence v kašně stoleté

na místě setkávání jistých, věrných milenců.

 

Přilétají stálí ptáci k pramenům živé vody.

Pijí a koupou se v kaluži pod kašnou.

 

Odpolední sobotní klid,

vteřinu co na vždy chtěl bych mít

v paměti.

Smráká se, večer už klepe na dveře stromů.

 

Ti ptáci znovu do korun stromů odletí.

Lavičky prázdné jsou

u cesty k bolestným starým lipám.

 

Chvílemi kapky deště zmáčí hebkou trávu.

Pláč andělů nad osudy lidí

tak hořce z hůry mraků ty davy v ulicích měst vidí

jak pospíchají kamsi k domovu.

 

Nenašli leč správný směr.

Domov je přece zde.

U kašny pod mohutnými stromy

které už nemají co dát.

 

Jsou sami, či všichni spolu.

My u jednoho stolu

hledíme oknem tam k náměstí.

 

My dva co ztratili jsme trpělivost říci si vše.

Tak smutno, leč sladce se usmíváš a mlčíš.

 

Ty má jistota.

Jsi tak sladká i tklivá.

Jsi moje zelené náměstí.

 

V šedi starých bolestivých dnů.