Dvacátý šestý dopis lásce

Pustili jsme si film
a já u něj brečela.
Ty emoce cítím živé.
Byla to jen smrt ve filmu
a vlastně jsem se bála,
že nevím,
co je potom.

Chybí mi tvé tělo i doteky.
Možná i ty naše melancholické vzdechy.


Už neplač,
slyším v uších.

Šlapu na boso.

Ach, zlato.

Proč uvědomujeme si vše,
když nedosáhneme na to.

Vzal jsi mě na vrchol
i cítil můj strmý pád.

Jsme jedinci
jako koňský let
před Taxisovým příkopem.

Dáme to?
Či skončíme před branou či osudem?

Kde jsi?

Má

l
á
s
k
o
.