Ze života

Ležíme v posteli, dívám se na ně,
tisknu se blíže, ale jsem stále na dně,
odvracím zrak a koukám se na nebe,
proč stále lásko, myslím jen na tebe.

Kde jsi celou dobu byla, proč nepřišla jsi dřív,
vše je strašná chyba, dobře to vím.
přesto zavírám oči, chci probudit se s tebou,
udělat tě štastnou, tak vezmi mě s sebou.

Otvírám oči, ležíme spolu,
jsi tak moc nádherná, ty nevěříš tomu,
chci ti jen ukázat, jak moc tě mám rád,
ale není moc času, brzy musíme vstát.

Zlehounka dýcháš, tisknu se blíže,
hladím tě po vlasech, pak ještě níže,
otvíráš oči, díváš se na mne,
dech se mi zastavil, nevím co bude.

Pomalu vstáváš, odcházíš pryč,
vše se mi vzdaluje, není tu nic,
tolik tě lásko chci, tak moc po tobě toužím,
jsi jen má představa, tak proč se tím soužím.

Zavírám oči, chci se zas probudit,
nic z toho nepoznat, nic z toho necítit,
možná už zítra, možná už bude líp,
opět se radovat, přesto v srdci tě mít.

Vím, že to nejde, dvě ženy milovat,
vím, že se tě musím vzdát,
přesto ta představa, dělá mi vrásky,
škoda, že se to musí stát.

Naposled, má lásko, dotknout se tebe,
kéž by to jenom šlo, ale ono nejde,
líbat tě něžně, líbat tě všude,
snad v příštím životě, takhle to bude.

Otvírám oči, ležím zas u vás,
pevně vás objímám a něžně líbám,
tolik vás miluji, chci být jen s vámi,
tebe už nevidět, nehloubit rány.

Žít jenom pro vás, bezmezně vás milovat,
jste moje holky, za vás chci bojovat,
hrát si s vámi, bavit vás, zahrnout láskou,
tohle si moc přeju, bude to tak? To je otázkou.

To vše jsi mohla mít, to jsem ti nabízel,
všechno jsi zavrhla, život si užívej,
nechám tě odejít z života pryč,
buď šťastná, lásko má, nechci nic víc.

Sbohem...