Zrazená víla

U rybníka kdysi žila,
jedna mladá smutná víla,
z proutí pletla lidem koše,
smutnila pro Krkonoše.

Kdys tam měla velkou lásku,
prohrála však jednu sázku,
nestálé je srdce muže,
co ji nosil rudé růže.

Nosil květy, líbal něžně,
zalíbil se jedné kněžně,
zlato se tak svůdně třpytí,
mládenec se na ně chytí.

Jeho cit je náhle slabý,
na zámku se svatba slaví,
víla má jen svoji krásu,
kněžna zase plnou kasu.

Těžko si jen víla zvyká,
provdala se za vodníka,
práci dostal, hlídat splavy,
nyní žijí u Vltavy.