"Samota"

Říkal jsi mi krásná slova,
něžná jako první sníh.
Teď je slyším zas a znova
a do nich Tvůj sladký smích.

Však ta slůvka odnes čas,
jak řeka proplul kolem nás.
A já na pustém ostrově,
teď marně pátrám po Tobě.

Kde jsi má lásko ztracená?
Můj krásný princi z pohádky.
Já zůstala tu zmatená
a marně hledím do dálky.

Proč láska nám roztála?
Jak na jaře ten sníh.
Já svým slibům dostála,
Tys nesplnil těch svých.

Marné je mé čekání,
čas nelze vrátit zpět.
Stejně jak řeka uhání
a nemůže zpátky téct.