Tak si tě tam v duchu představuji....
Zřím zpocená tvá ramena
a čelo ustarané
A mysl tvoje znavená
ví vše, co má se stát, se stane..
Zřím oči, které nevidí
A přece všechno pozorují
I v dálce vidí naději
A krásu, s kterou mraky plují
Zřím ruce, které hladily
A objaly mě v čase toku
Ty ruce které ladily
souhlas mých slabin, klína, boků..
Zřím vše, co okem vidět lze
A přece je toho tak málo
Chci vidět srdce, duši, myšlenky
Pochopit, proč se to všechno stalo...