Sním v pamětí

Sním v pamětí houpavých slunečnic
a rozjímám na nebi ohnivé hvězdy
a nevím proč svítí skrz tebe
snad srdcař jezdeckých klisní
jen ten neklopýtne hašteřivým trní
z povonění dlaní tam
kam pozívám mou vzácnou paní
abych se nepřipozdil
ji porozumět jejím krásným očím
jen ony čistěskvoucí mi lagunou jsou
ale co ty slyšíš v labutí písní
tak já cítím tep tvého souznění
v zrcadlícím pergamenu senzitivních rtů.



Je to a bojím se to říct
na polštáři i na prostěradle
kdy jsme cinkali vínem krví merlotu
a opili se při milování horečného zatčení

že by láska chvostná již konečně vyšla

a nebyla marná z utěsněných pout

a želez jich vzpurných...