Dvacátý devátý dopis lásce

Asi se mi směješ,
že pořád píšu,
ale to jediné mi zbylo
z propletenců něhy.

Ono je zvláštní
hledat něco pod mostem
a stydět se za svůj osud.

Prostě jsem odložená
a víra dýchá
i tahá mě z hrůz.


Neumím přestat psát,
protože i kdyby byla
nepatrná šance,
že by jsi mě měl rád.

Pod mostem je vlastně krásně,
dají se tam psát i básně.

Nevěříš?
Přistup blíž.

Člověk je čistý,
i když nemá nic.

Miluji Tě,
ale to už roky víš.