ne my nejsme sníh

těžko říct
jak rozpustit to
že jsme sem lehce přišli

byli jsme noví
vločkoví
narozeni z mraků
s možností růst
a objevovat neznámé tání

mohli jsme být roztomile nevědoucí
dešťům k pousmání


ale těžko přijít
a ještě těžší říct
že odcházíme nemocní a zkřehlí
vážní ve svém ústraní
abychom ještě nepřitížili těm
s nimiž jsme žili okamžiky

ne my nejsme sníh
jen opouštíme to tělo
jak jste nás znali
ze zimy

a proto bude smutno srdci
že neuvidí dušičku
která s tím tělem od narození
přicházela lehce k nám

a tvořila vesmírné srdce

vidíš hvězdáři

tady máš tu svou poslední hvězdu
která nepláče a přitom odchází

a ty zůstáváš a pláčeš

to není obyčejná láska

svěřila ti celý svůj život zde
do dlaní
od počátku až po konec