Třicátý první dopis lásce

Ty nepřestaneš.
Vidím Tvůj smích.

Jsi v dálce
a věřím,
že se projevíš.

Známe se pár let,
ale nejsme spolu.

Ono to tak vyšlo
a já znala svoji vinu.

Kamaráde,
co neopustil jsi
holku plnou průšvihů.


Děkuji Ti za podanou ruku.
I krytá záda.

Je to to nejvíc,
co hřeje.

A i když se nemilujeme fyzicky.
Třeba se zas někdy potkáme
a bude nám spolu hezky.

Ty paleto rozradostněná
u brečící vzpomínkové terapie.

Mé srdce Ti štěstí přeje
a portrét vjemů
vděčnosti u Tebe přistane.

Jen píšu,
abych
neplakala,
že spolu nebudeme
a ani nejsme.

Tvá melancholická vize.

Miluji Tě
a nechci,
aby to znělo cize.

Existuji ještě u Tebe někde?

Vítr listy k Tobě dofouká
a oči se třpytí lehce.

City nejsou abstrakce,
ale dotyky.

Hlavní osoba
v mém životě jsi Ty.