Vábení

Vábení

 

Za květem růže skrývat se může,

snad v kapce rosy…

kdosi…

Opil tě vůní slov…

či květů…(?),

když útěšně vršil rov…

ze svých světů,

do kterých rád by nahlédl každý…

však navždy…(?)

 

„Ach ne!“ chce se mi zavolat.

„Ach ne, lásko, těžko je odolat,

když anděl, co před léty pad´

ti na struny duše položil snad

svůj vábivě zrádný, a přece tak vnadný…

prstoklad…"

„Ach ne, lásko, prosím.“ zašeptám slabě

a v bolestí posedlé hlavě

pak naděje poslední právě

vydechla, jak ve zvyku mívá,

co světem je svět…

tak jak už to bývá;

naposled…