Třicátý třetí dopis lásce

honí se mi hlavou,
co nestihla jsem říct.
Nechci žít sama
nocí temnou
a tak tvořím naše fiktivní víc.

Shromáždila jsem obrázky,
co jsem malovala
a pak se na ně rozklepala.

Našla hořkou čokoládu.
Ale komu jí dát?

Jsi originál
a nutíš mě si v hlavě
pohádky malovat.

Asi jsem divná.

Miluji Tě,
ale bojím se
a raději neříkám nic.

Uvidím Tě někdy?

Bydlíš ve město x a y.

Neporadil mě včera
ani kostelní zvon.

Pohádky přeci nejsou smutné?

Slza padá před i po půlnoci.

Ach, miluji Tě ve dne i v noci.

Najdou si mě Tvoje oči?

Ach.

Věřím

pevně,

jistě

i

miliónkrát.

Namaluješ mě obraz?


Ale tajně.

Nebo ho dáš jiné?


Mně stačí Tvé tělo,
když se mihne.

Jsem zvláštní.
Dej mi pusu
a svět lemuji písní.

Ukaž, že láska není odloučení.
A Tvůj telefon použitelný.

Zasuň se ke mně.
Volám na všechny strany.

Ach, ty jediný
v Adamově rouše nejkrásnější.