TAJEMNOST ŽEN

Na vrcholku, hor starého Říma,
cítím, co duše vnímá.

Z pohoří koukám,
barvami se dojímám …

S výhledem na pomerančové nebe,
rád zavzpomínám i na tebe.

Kolem toho azzuro,
jenž mé srdce chtělo.

Přede mnou palmový svět,
chápu, že není cesty zpět.

Vlevo, i vpravo,
by srdce skonalo.

Vpřed i vzad,
jsem tu rád.

Oprostím se od lidských vjemů.
když najdu ženu svou.
na celý život jedinou,

Sílu a lásku,
nechal bych na modrém oblázku.

Vidouce monstrózní jehličnany,
Toužíce po poznání .

Přelomit bariéru,
jenž z tebe udělá mou ženu.

Vnímat dokonalost světa,
kde neexistuje pieta.
Řekl bych ti jednu věc,
že mít tě…

Mít tě miliardy let,
veršemi bych změnil svět….