bláZEN

Ještě spíš?
Ve kterém snu se zase objevis.
Spim snad já?
Věřil jsem ve skutečnosti, teď se mi to snad zdá.
S nejněžnějším pohlazením, ať se nerozplyneš.
Našla si mě věčná lásko,
vzešla z myšlenky teď co?
Mě mineš?
Tvé býti, Tvé volby, Tvůj svět.
Mé já Ti svítí, mé tmave chodby, kdykoliv vstoupit budeš smět.
V žáru zalaskovaneho srdce,
svítím, držím tu pochodeň.
Svirám čáru sveho života na ruce,
byla jsi, JSI, vždy budeš nehmatatelný nejkrásnější sen.
Miluji tě v něm.
Padá hlava, nechám si dál zdát.
Co ale tobě s láskou chci popřát?
Buď si sebou, lék v písmenech co připlavily se na lekninu.
Abych nevyplašil Tvou jemnost, nechám bez doteků klidnou hladinu.
Pluji dál, pro tentokrát Tě v ránu minu.
Ja jen rád se s Tebou miloval
teď ale ke krku potahnu Ti padající peřinu.
A to přání Ti?
Každé dobré ráno.
Lásko....dal
Děkuji Ti
S vděčnosti děkuji že jsi mě navštívila
A přání mi?
Snad aby si chtěla sama ty
přišla a zase mě políbila
Navždy byla
Budeš, ty víš kde.
Jsem, v každém ránu, dnu večeru
Budem jednou třeba zase v objetí usnem.
Přijímám
Nikdy nebudu poražen
V první řadě s vlajkou tvému štěstí fanouškem.
Ty, a nevíš jak daleko má slunce na zem?
Podepsán bláhovýZEN