Lásko

A všichni ti kazatelé, jak se objímali a křičeli. Kusy telat roztroušené pod víčky vyháněli mrkáním. Vyprávěli, že tvrdá játra jsou znamením pokroku a poezie. Vystavili je, exemplární kus, šťourali do nich a hledali esenci a formu. Ždímali, otevřené tlamy chytaly kapky krve. Tančili vztekle, zvlčilí psi, milostná chátra prznila lunu a hledala výraz. Věděli jsme, kde jsme se narodili, tučná srdéčka klepala do dlaní, jak se toužila požrat, aby si patřila. Na vratech přibili slovo i s rukou, snímali otisky, citovali, plakali.

Lásko, překvapila jsi mě svými hranatými koleny, bublajícími květy, trnoucí chutí rozmačkaných šípků, vypouleným okem laně, vrkajícími poštolkami, drsnými chlupy otylé medvědice, jiskřivou nocí protínající kouř komínů za mými zády.