Když mi smažeš půlku líčení
při vášnivém líbání,
když mě taháš do postele,
jak odcházím za svítání...
Když pozoruješ oblohu
a já pozoruju tebe,
když sedíme na chodníku
a pro mě je to nebe,
když mluvíš o čemkoli
a já ti visím na rtech,
když mě obejmeš tak pevně,
že bych měla psát parte,
když mi v noci říkáš
věci, co mě matou,
když se mě dotýkáš
jako bych byla zlato,
když se na mě díváš
jak na žádnou jinou,
a když se usmíváš
z části mojí vinou...
Když mě držíš za ruku,
kdykoli někam jdeme,
když si jen tak povídáme
a spolu se smějeme,
když se mi posmíváš
a já to postrádám,
když v opilosti zpíváš,
písně, které znám,
když jsi pryč a prázdno
čeká doma na mě,
když píšeš, že ti scházím
a dal bys všechno za mě,
když klidně se mi usne
ve tvém obejmutí,
a vnímám mír a něhu
při každém nadechnutí...
Když cítím se tak krásně,
přitom neděláme nic,
jen pijem víno v trávě
a koukáme na měsíc...
Když si pak uvědomím,
že víc nepotřebuju,
tak si říkám, že tě možná...
asi...
...miluju... ;-)
To je krásné - Láska je nádherná, jako i Tvá báseň, milá Laro. :-)
07.08.2024 23:45:15 | Ondra