Rozum

Když jsem ti říkala své „ne“,
rozum se držel opratí.
Pravidla zněla, že nesmíme,
ať se tvá věrnost neztratí.

„Přestaň“ znělo z úst mých,
ruka tvému doteku se brání.
Chaos je někdy ve vztazích,
dle srdce je to jen zdání.

Tvůj chtíč laskal mé tělo,
rozum umlčel můj vzdech.
Děje se jinak, než by se mělo,
touha stéká mi po stehnech.

Rozum je pánem odříkání,
pocitu síla je v pravdě.
Mysl odmítá krásu chtění,
zoufalým „ne“ brání se slabě.

Když jsem ti říkala své „ne“,
můj rozum lhal ti do očí.
Srdce si přálo, ať se to stane,
ať tvoje doteky neskončí.

V pocitu pravda klání vždy vyhraje,
jak mysl chce, svět se netočí.
Duše vždy k velkému prozření spěje,
v pravdě je rozum největší.