Ženy

Povězte mi, milé ženy
cítíte dnes odpuštění
nad těmi, co vám rozbili sny
na kousíčky,
na drobečky?
Že zas melu jenom sračky?
Možná. Nebo taky ne...

Nalijme si čistého vína.
Čípak je to asi vina,
že už nejsme pár?
Že z lásky zbyl jen cár
dvou rozervaných srdcí....
S námi se kdysi pohnula zem
a teď? Kde jsem?
V prdeli. Nebo spíše doma. Sám.
A ty? Jsi sama.
V prdeli z tebe. Ze sebe. A z nás.
Snáz
se mi odpoušítí mým blízkým, než sám sobě.

Doba, kdy jsem dýchal tvůj vzduch, s tvým tělem v jednom rytmu hrál symfonii
je pryč, není už nic.
A vzpomínky? Díky za chytré rady
jak časem se vše spraví.
Zdraví vás...
Don Juan z Čelákovic.

PS: Tak holka,
nikdy nechtěj víc...