naOSTROvy

V úctě našich pojících se nádechů,
dívám se Ti v upřímnosti, ten nejbližší z poetů.
Vystavěla si ve mě ty krásne ostrovy.
Kdyz ponořím se do hlubší hladiny, dno odpoví.
Pak bez povzdechů, zažívam lehkost bytí
a ty ve večeru, ránu, měsíc co mi svítí.
Každý další, lásko věnuji Ti.
Sluncem na obloze, v úsměvu, v denním odraze na hladině připluji.
Za ty tvé měsíce s vděčnosti moc děkuji.
Teď obě boty si obuji.
Pojď dej si je taky.
Hned jak to bude možné,
vyběhneme mezi červeno žluté mraky.