Tulivá toť Lesněnko

Dotknul sem se myšlenky
že bych moh zažít rozkochání ladem
a ty jej pokrájet teleportací víly
po úbočí třešňových končin
ale jak to sevřít dlaní
když tady mlžná zdání lékořičně hladí
k srdci bázlivého vlátí
jímž vytryskává plavá láskování
ta hrdá k oblohám fosforečně hoří
ty mocná proroctví
kdy obepínáš tygří přástevníku
naše dechberoucí řasy z deště orosení
v němž téže hlasy lapí vinné rety
v ulpěných polotmách tvých očí
vcházím zásnubně
a potloukávám vzrušivé ústrety zvěstí medoviny.


Nebraň se tomu vyhnout
budeš mne mít ráda za blázínka atomu
tulivá toť Lesněnko
vyhrň si půvab ke ctnostnému oceli slunečního proutění
z nichž vytečou krvetvorbná sytá sloučení.



Pš
neplaš
a prstohraj na šíjí
copánek, co mi nyancí měkce zakynul
když bylo léto zžíhané
nad krásnými ódy limetkových přesliček
které počechraly tvé kosti lícní
tak plíce si tak vzpjatě zívaly.