Hoň

Pardon, že cítila si se kdy božská,
rád hladivam Tě léčebnými doteky.
Nejde držet Tě, jak teplou vodu termoska,
však pravou lásku lze v sobě mít na věky.
Jak málo času věnujeme péči,
až jednou prostě nebudem.
Všechen ten hon, spěch nic nevyléčí
na tenkém ledu, tančíme si s osudem.
Volám na Tebe v básni,
posílám ti pohledy.
Na rubu fotka kde jsme krásní,
na líci polibek naposledy.