Vůně jeřabin

Anotace: Báseň o lásce, která i po letech voní...

 

Na návrší ošumělých strnišť

Jeřáb ptačí zdobí svah

nakrm mé ptáky na těle i duši

spojila si dlaně v misky vah

 

Ať znovu vzlétnou k azurovému moři

za pichlavými paprsky

protáhnou svá pomačkaná křídla

zvítězí tak nad stesky

 

Lovím v tvé studnici vodu svěží

známe se dlouze, lásko má

vítr nám šeptá meziřečí

spojili jste krásné světy dva

 

Kuličky droboučké podáváš mi

abych přivoněl, už mě znáš

není to náš první podzim

tak už se déle neostýchej

lučními stébly mi ruce svaž

 

Vítr si šeptá věty suše

užívám si svého divu světa

skutečné bohatství bez retuše

a vše zakončí poslední věta

 

zem ještě nevychladla…