PRAMEN BEZ LÁSKY

Myslím, že utíkám k pramenu,
doufajíc, že žízeň zaženu.
Avšak nacházím pouze oblázky,
krutý je život bez lásky.

Chybí mi všechno, i života podstata,
tvému srdce jsem navždy oddatá.
Si sněhem v zimě, sluncem v létě,
avšak i květinou, co pro jinou kvete.

Tvojí kráse se nic nevyrovná,
Si tím pohárem vína, co vypít chci do dna.
Ale občas, když o ničem nevíš, bodaj slova tvá,
Nechám unášet se do říše svého sna

Kašlem na druhých kecy,
jsme jako dva milenci.
Říkáš mi tam Miluji tě,
hned mám motýlky v břiše,
Ale v realitě?
Pouhé klišé.

Přichází podzim a nechybí mu vichřice listová,
a ty ten lístek, který na zemi nacházím, a ten chci si uchovat.
Dej mi znamení, že v tom nejsem sama,
vždyť prosím i Boha, ať nechodím spát se slzama ...