Že se čas vleče, vůbec není fráze,
když trpělivost balancuje po provaze.
Ztratit hlavu je jako propast,
vteřiny ticha mohou klid ukrást.
Cílem jsou dlaně, co jsou v nedohlednu,
není to dnes, kdy se k nim rozeběhnu.
Tak v šedi stereotypu hledám pestré barvy,
občas se to daří, občas jsou to nervy.
Po napnutém lanu, krok za krokem
učím se naložit s okamžikem,
kdy srdce není pod kontrolou.
Těšit se je jako stát za pikolou
a s radostí počítat
:)