2023

Můj přízrak bloudí mezi poli,

Tvé oči odráží se na hladině

mezi stvoly

Najdeme někdy společný kříž?

Do nitra ubírá se

tisíc střepů

Vrátit se

do zákopů

 

Stavidla otevřené noci

štítila se černých komet.

Na nebi zaplály pochodně

a déšť střel rozptýlil oblaka.

Neměla už na obzoru vyjít naděje.

 

Pohřbená v cárech svých vod zabíjím

postupně jedno síto za druhým

 

Vtrhnu na Tvá území

a na kopytech krutosti

roznesu Tvé štíty.

 

Jsem netvorem

v srdci, nebo v ústech?

 

Čistota někdy jen víc poskvrní.

 

Zbavit se odlesků téhle lásky

bude těžká práce.

 

Ozvěna Tě neobejme.

 

Na konci tunelu je někdy jen další tunel.

 

Duše uvězněná v popelu spálených mostů.

 

Zahlédla jsem v lese vlka.

Viděl on mě v pustinách?

 

V jeho srsti odráží se smutek zapomnění.

Zabořit do ní prsty

znamená zatracení.

 

On mě povede cestou k sobě.

Nechám se vést?

Nechám se nést?

 

Jsem unavená z toho,

jak se pořád dívám do sebe.

Ale co jiného dělat,

když mám oči v sloup

dovnitř obrácené

 

Svaté písmo Tvých tetování

je ten nejkrásnější jed

 

Chci zlomit pečetě všech listin

vázaných v kůži a slzách

ztracených duší

Spálené naděje přinesou světlo do vyhaslých krbů

rozvrácených rodin

Dýchám do smotků

první přísliby

 

Slunce zvadlo,

květiny pálí,

vítr smete štěstí

do kaluží

 

Udělej si hnízdo v mých ranách

Vytrhám si útroby,

abych nasytila Tvůj hlad

Přikryju Tě svým neštěstím

Zahřeju Tě svým zoufalstvím

Uklidním Tě svými slzami

A odejdu k ránu

 

Miluji Tě

navzdory zdravému rozumu

 

Budu pro Tebe umírat

každou noc znovu

 

Proč musím stále padat na dno,

abys mi podal ruku?

Drž mě pořád!

 

Až půjdeš kolem mého hrobu,

nezastavuj se.

Mohla bych začít vyprávět.