Pod lýtkem tvým

Polibek jemný
tráva bolných kos
a ložisko pravé lásky
zdá se mi odvážný
protkávat mušelíny v úžlabí slov
do pramene lyrické řeky
a milovat nad námi
modrozáře supernov
jímž tluču zalisované velesrdce do tebe
aby rezonancí by pokvetla po nebe
k zatmění zastaveníčka
ti vlásek lipový v očí špitnu nedotčeně
a potom dobudem celičký svět
a bez sebe již nikdy nebudem.


Áh, prší překrásný zlat.

Ten probouzí mé sny
v ty tvé čaruplné obrysy.

Smím-li schoulit temeno
pod lýtkem tvým
zhasnu bloudící slinou veškerá svícení.