smuteční delfíni

smuteční delfíni

chce se mi spát

nečíst
nejíst
nepít


a co dýchat
to by se ještě smělo
ale na to jsem já srdce
zapomnělo


smuteční delfíni dětského pokoje

je mi líto

těch kapitánů potopených lodí
v bolestném sítu
kteří zapomněli lásku
pro to prosté jsi tu

…

je mi líto
že nás odsoudili
je mi líto že nás opustili
a hrdě mířili plout cestou
utišení citů

to když jsme je těšili zdraví
plní radostných křiků
to nám zaslíbili milování navždy
avšak pro bolest
pro sůl zpěněnou na rtech tříští
jsme jim dobří
pouze do úsvitu
pouze do tmy příští

to je čas hladin jitřních moří
kdy slunce nízko je
a vlnky světélkují
naše závoje
že my jsme ti smuteční delfíni

smuteční delfíni dětského pokoje
třepotáme se na vlascích
dívek majících je umělé
krásné
jsou ty jejich ovoněné paruky
rovných polodlouhých vlasů
sklánějící se
nade mnou
pro touhy chladných úžasů
když horký fén z narozených srdcí
ještě vzhůru
stoupá

smuteční delfíni
našich snů pilotují ty momenty
nad postýlkami
kde jste nás nechali uspat