Vrah je láska

Ani ty dnové
zimní lednové
neodnesly vzpomínky na dny s Tebou.
Pak únor přišel,
však nevyslyšel
moji prosbu na Tebe zapomenout.

V březnu se jaří,
mně se nedaří
smazat zážitky z poslední neděle
Dneska, v tom dubnu
jenom tak rudnu
a snažím se nechovat se nesměle.

Květen se blíží,
snad se s tím smířím,
že nejsem Tebou vůbec milovaný.
Červen odnáší
to, co nesnášíš.
Už jen doufám, že nestojíš si za svým

a již v červenci
budou milenci
z nás dvou. To chtěl bych, to je mým tajným snem.
V srpnu je léto,
řekni, jak je to?
Mám ještě šanci být lásky malířem?

Září sychravé,
srdce bolavé,
tak snad závod s mojí láskou neskončí.
Pak přijde říjen,
pod stromu stínem
budu chtít se nejspíš se vším rozloučit.

Konec zná už snad
jen listopad,
jenž přinese listí, pod nímž najdu klid.
Poté v prosinci
smrti zločinci
mohou diagnózu láska stanovit.