Tempus fugit

...a člověk si vzpomíná

a opět ho to dojímá:

záblesky slunce z minulosti

(vzpomínky),

a člověk ví, jak se věci mají, že

nikdy víc se na vyšlapanou pěšinu nenavrátí, -

a i tak si místy povzdychne:

svět navždy pozměněn,

svět bez Tebe,

svět pro cizí dlaně uhněten,

svět připomínající sen.

Prázdná množina srdeční

a na sta snah změnit status quo;

hodiny sluneční upomínají, že ještě

v duši prší city z deště;

ach, nechť smutné zlo v mé zahradě nezakoření,

nechť dále slábne srdce rozechvění,

sivé trápení,

a nechť smutný cit na jaře

se ve znovu zelený promění.