Eva v ráji

 

Eva v ráji

 

Jak Cranachovo plátno k romantice svádí

tvá štíhlá, ladná ruka, co hebké ňadro hladí…

Pak uchopí ho jemně;

pro tvar jablka z Ráje snad 

a já bych stokrát věděl rád,

co jenom Pánbůh sám teď ví;

pro tu neskutečnou krásu,

kdy každý snad si pomyslí

na nekonečnou spásu,

přicházívá tvrdý pád …

Teď však jsem s tebou v Ráji

a budoucnost je v dáli,

chci ochutnat tvé ovoce,

jež pramen vlasů lehounce,

a stejně cudně halí…

Když náhle, na tvé nezralé květy

usedne a přitiskne své rety

pár motýlů, všech vůní světa znalý;

pak mohu pronést závěrečnou pravdu:

„Tvůj obraz je teď dokonalý!“