Svatý grál štěstí
Svatý grál štěstí
Svatý grál štěstí…
Hvězdy mi protančí duší,
když přemýšlím o její kráse.
Však za barvou, jež vnímám jí v hlase,
byť velikou bolest v něm tuším,
řeknu: „I tak jí to sluší…“
Tančí mi v bolavé hlavě;
plavně a tiše si dál
a když nohou nakročí právě
do rytmu tanga tak hravě,
pak jako bych uviděl grál
a je ze mně Artuš, ten král…
Komentáře (9)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
jsi mi připomněl pěkný film a ještě pěknější skladbu, artušovský příběh trochu jinak:)
https://www.youtube.com/watch?v=kywZr35ZYKo
27.09.2024 13:59:57 | Sonador
... ještě teď mi běhá mráz po zádech a v uších zní: "Anal natrah, urltwas betcham, dochiel di enve..." ... děkuji...
27.09.2024 18:27:18 | mravenec
prý je to z irštiny (ze staré irštiny): „Hadí dech, kouzlo života a smrti, předzvěst stvoření.“
27.09.2024 18:31:37 | Sonador
... kdysi jsem začal psát takovou naivní artušovskou legendu, dotáhl jsem to jen na pár řádků a dál to nešlo... tady je vzorek... snad mě už úplně neshodí...
To byl Artuš…
Pod anglickým nebem,
když měsíc hvězdy hlídá,
poli jež voní chlebem,
přes potemnělé lesy, tam kdesi,
kde světlo stíny střídá,
kolem rozkvetlých luk,
ruší poklid noci,
co kraj má ve své moci,
pravidelný zvuk
čtyř kopyt v podkovách;
zní dutě v černých tmách;
a v chodci budí strach.
Do matného světla
zář stříbrorudá vlétla,
jak od mužovy zbroje
zrudlé krví boje,
šíp, co z úplňku slétl,
v přítmí lesa se vpletl.
Bez přilby jen prostovlasý,
v čelence ze zlata asi
na svém černém koni
únavou hlavu kloní.
Snad z bitevní vřavy,
o níž jeho meč vypráví.
Ten kouzelný meč,
s nímž nejednu zteč
od chvil kdy Paní jezera,
v stínech temného večera
mu podala zbraň zářící
s lehkým úsměvem na líci,
prožil na vítězné straně,
aniž by věděl o zvonící hraně.
27.09.2024 18:52:44 | mravenec