Známý neznámý

Střípek nebe, a nic víc

znám teď z Tebe.

Z plných plic, -

do sebe sic, -

zpívám, že Tě znám.

Mezi námi tisíc dní,

čekám denně s pokorou,

až se k noci rozední,

na západě vlahý úsvit

setmělý kraj ozvláštní.

Jsi obrazu mého rám,

a to se, doufám, nezmění;

mezi lidmi sama - sám, -

již dny bez Tvého objetí

rozkvétá hrušně okvětí.