pár švestek

je první říjen
hrdliček schoulených
i nás tuláků chycených do ostružin
a hladový podivín prve
ještě seděl u vody
a popíjel

zase jsi řekla že je moc štíhlý
který si rovná záda
v prozaických souložích

nazval tě snad karová deprese?

ty básnířko

utichlas

-

okoralé city po měsíci vztahu
ani tělo neláká
pro stíny slz vsáklé do oprýskaných zdí

zevšedněli jsme si navzájem

nezájem

jak se srdcovým králem esa tmy

ty vrány dál nosí smůlu
kde bušil nadějný pazourek

ještě si vzpomínám …

podzime!

ty její pazoury psaly si na moje záda
ale nic jsem necítil
protože měl jsem na nich naloženou minulost
prokletých jar

milování a kručení

potom jsem roztál
že jednou tu čarodějnici upálí syté chtíče

a dneska v máji?


dneska kola kloužou zchřadlou loukou

ve vodě není živo
a povodně myšlenek
přikrývá popelavé dílo

co sjíždíš lede?

není tu nikdo

jezírko?

ach ano

viděli jsme se s láskou chvíli v termálu
potom na nás nebe seslalo listí

buchty dělaly slíváky s hrubou moukou

ovoněná v bavlnce píšící tajná přání
v mrazících vylezla rozcuchaná šípkovým
sluncem

hledala usínací srdce?

ticha!

chtěla vědět
už procitl

udivený poeta klopil zrak

ty trny!



jiný by se chechotem polil

těkavou

jako svátost milostivých kostelů už věděl

kam kráčí ta jasná baculatá paní na vysokých podpatcích

jemně mrholí

ale ona chce dunět v rytmu deště

klape osiřelou ulicí z wellness doteků

a šeptá
hvězdáři hvězdáři

tady? jsme v cihelně!

jakoby se chtěla
ptát cestou vyvrácených stromů
už tě někdy pálily cihly?

v zimě měla jen rukavice a šálu
a nahá kázala teď se budeme modlit

…

kdo to měl vydržet?