Dvě srdce

Dvě srdce

O smutku, o pláči jsou řádky srdeční

o tom,

co cítí ve své múzy objetí.

Jak potom

diví se smutnému dojetí;

když náruč tak prázdná na zasněném plátně ční.

Proč tolik spěcháš, a vydechnout nedáš…(?);

přes slzy očima ten zpěv tiše čtu si.

Snad abys řeklo mi: „Mám síly dost-

na city radost i zlost,

na všechny mínusy, plusy…“

Mám v sobě místo i na úzkost, na lásku,

na černou oblohu či hejno modrásků,

jež za mnou přiletí odkudsi z nebe,

aby svým půvabem, přes věky, století,

otevřeli bránu mou jenom pro tebe…