Poznání

Poznání

Oči tvé, okřehek v modravé tůni,

ňadra, sladký vína hrozen.

Vnímám tvou plnou, závratně tajemnou vůni,

však není mi přáno;

stejné jít pěšky, jako za vozem…

Vlasy v nich pěšinka – procházka v obilném poli.

Pohlédneš, zašeptáš: „Přej si cokoli…“

jak potůček lesní ševelí tvůj čistý smích,

„jdu severním směrem, ránem, podvečerem

i nocí, kdy přeji si poznat jen dědičný hřích…“

A potom, když nad ránem slaďounké hrozny tvé sklízím

a všechno co bylo dřív, zdá se mi najednou cizím,

chápu tu touhu a říct bych ti chtěl:

"Opojné je sbírat z tvé pleti zlatavý pel…"