pustina

někdy bys rád viděl
polární záři

je neděle
a mně se nedaří
ani vykouzlit úsměv
ve tvém snáři

ale proč už jsme svlečení a šaty ještě třpytí otázkou

jsme lháři?

záře mě chce vidět

s ní

ale já si píši básně
o nočním rytíři k jasnému toužení

v pondělí je sedmého
ale ty mě nebudeš mít nahého

jiná spoře oděná mě už má v diáři

potmě na

je tu nějaká ozvěna?

nemysli na ...

šustí lesky noční košilky
a nikdo nesmí do klína
ani na chvilky

když je říjen
venku v mlze pod listím se chvěje má podzimní krajina

citové jíní

whisky a špalek

skolená třešeň
to mě zahřát má

víc než to srdce stříbrných mrazů střechových insomniaků?

právě teď na polární záře
hledí noční kouř

z mraků

romantiku
rosíme vysoko v den slunce načechraných oblaků
a v pondělí
mou hlavu na špalku
chce vidět
v černém hávu
princezna blondýna

ani letuška si mě dnes nevšímá
protože předně nesmíme na sebe vzpomínat
řekli jsme si hned v posteli

to je láska nezapomenutelná
a ty jak tam můžeš spát když srdce září

ležíš

sama u stína

zahrada těla záhada?

pustina