Nejsem

Nejsem

 

Jsi boží dílo, nad kterým On rdí se

majetnickou pýchou;

v tu chvíli tichou…  

Kristus z kříže natáhne ruce…

k tobě,

v té době,

kdy Caravaggio sám,

i já tu chvíli znám,

si štětcem… probodne… srdce…

 

Jsi věčné téma k zamýšlení…

Kdy co poeta, což případ můj však není,

hraji si s ňadry tvými, jak s milostnými rýmy…

Pak tělo tvé jako sochař hnětu

a chceš – li, po milování, proti své vůli,

balím ti cigaretu…

a noc? Je teprve v půli…

A potom, náhle, probudí se ve mně malíř…

chudý, jež za poslední halíř,

koupí si dřevěnou paletu,  

abych do mléka a krve víru

zamíchal pomněnky; na znamení smíru…

 

Nejsem však básník, co všechny svoje věty,

vloží do představ, jak do vlasů ti květy

a v uších mu zní jenom tango

jen tango a… kastaněty…

Nejsem a chtěl bych; třeba i prokletý…