Shledání

Za oponou víček,
očka žirafí;
slovíčka jsou klíček,
a stěna karafy,
zrcadlí tvé rty.

Jsi to vskutku Ty

Nosík mírně nahoru,
sametové líce;
jak bych šplhal na horu,
sípou moje plíce.

Boky zbytky baroka;
což odhadnu i od oka,
je dávno skvostně přestavěno.

Pozadí, jenž neviděno,
staví ve mně touhu.

Jako markýz slouhu,
máš mě ve své moci.

A už s větrem ze severu,
běžím vstříc Tvé náruči;
šťasten, div ze nepřeberu,
hlava se nám zatočí.